Třetí svět za humny

Někteří možná ví, jiní se to teprve dozví, ale miluji, z velké části svého srdce miluji víno. Cestuji s vínem, ale ještě raději cestuji za ním. Díky těmto objevným poutím poznávám nové zapadlé části republiky, Evropy a poznal jsem i nový svět, jiný svět, zvláštní svět, i tisíci slovy svět nepopsatelný. Říkám tomu Morava. V průběhu různých degustací, pijatik a samých úžasných momentů poznávám nové lidi, jejich životy i příběhy jejich všedních dnů. Jednoho večera jsem zaslechl pár následujících vět. Ještě pro lepší představu upozorním, že je říkal na první pohled normální, slušně oblečený šohaj, ve věku cca 23 let. První cesta do Prahy ve 22 letech:

„Jedu do Prahy ne, se zabalím, vezmu rifle, tepláky, ale ty sváteční, kšilcnu a jedu, tož i košili jsem si vlastně vzal.“
„Co tě v Praze překvapilo?“
„Eskalátory do metra, to byla ďura jak piča, jsem myslel, že se z teho pogrcám když jsem to viděl, to bylo něco neuvěřitelného, to bylo kolmé jak sviňa. Ty naše moravské sklepy jsou oproti tomu hovno. Po tom, co jsem sjel dolů, vidím poprvé černocha a byl fakt černý jak sandál.“

Další věty o tom, jak byl hoch v Praze jsem už nevydržel a začal se válet v křečovité „agónii smíchu“. Inu prozřel jsem a zjistil, že je potřeba brát Moraváky častěji do naší matičky stověžaté nebo před Vysočinou postavit velkou asijskou zeď a víno začít dovážet ze západu, což by byla věčná škoda. Prosím více vína s podobnými příběhy. Díky smíchu budu živ na věky. Jo a tu o Krnu si necháme na jindy.

*ještě přikládám slovníček cizích slov:
kšilcna – kšiltovka
ďura – díra
pogrcat – poblejt