divoké mládí

Jsem mladí, nezávislí a dokonalí, jenomže při tom všem vlastně utíkáme před reálným světem do dívčích klínů, nočních barů, alkoholových dokonalostí. Ale my vlastně jen hledáme útěchu před tím opravdovým světem. Nemluvím o tom mládí, kdy nám je 15 let a chceme s kámošema na pár piv do parku. Myslím to mládí, kdy nám ještě není třicet a zároveň už cítíme dospělost na obzoru. Já osobně ji cítím víc než bych si kdy přál a možná o to víc se snažím utéct. Utéct hodně daleko, možná tak daleko jak říkal Forrest Gump: „Stát se malým ptáčkem a uletět hodně daleko, hodně daleko.“

Každý z nás občas uletí! S holkou, koupí kurzu paraglidingu, devadesáti kilometrovou tůrou, cestou do Španělska na 20 dní, láskou k neznáme holce v metru, neočekávanou koupí dárků pro mámu Lenku nebo založením nové značky s kámošem (selfpromo WOOD&FOOD). Prostě v tom lítáme všichni. Má tenhle útěk však vůbec smysl? Má! Protože až přestaneme běžet, tak sice život neskončí, ale zásadně se zpomalí a naší mladické nezávislosti bude konec…

Užívejme léto, pijme od rána víno a dny pak budou o to kouzelnější a svět voňavější.